Právo občana obce vyjádřit se k projednávané věci je přímo zakotveno zákonem (§ 16 odst. 2 písm. c).
Občan musí mít možnost vyjádřit se před přijetím rozhodnutí a během projednávání každého bodu.
Občan má hovořit jen k aktuálně projednávanému bodu; pokud odbočí k jiným věcem, nejde o výkon zákonného práva a může mu být odejmuto slovo.
Jednací řád může právo omezit, například stanovením počtu vystoupení nebo délky příspěvku, ale nesmí jej zcela zamezit.

Občan obce je oprávněn na základě § 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích, vyjádřit své sta- novisko k jakékoli projednávané věci (bez ohledu na to, zda k ní bude přijímáno usnesení či zda jde jen o „informaci členům zastupitelstva“), tedy včetně návrhu „programu zasedání“.

Občan obce nemůže sám závazně podávat návrh na zařazení nového bodu na program právě probíhajícího zasedání zastupitelstva obce (např. požadavkem na doplnění programu zasedání). Takové právo občana obce nevyplývá ani z ustanovení § 16 odst. 2 písm. f ) zákona o obcích, ani z ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích. Právo navrhovat zařazení dalších bodů na program probíhajícího zasedání totiž přísluší pouze osobám uvedeným v § 94 odst. 1, což vyplývá ze spojení tohoto ustanovení s § 94 odst. 2 zákona o obcích. Právo předklá- dat návrhy k zařazení na pořad jednání zastupitelstva obce mají tak pouze jeho členové, rada obce a výbory.
Zákon o obcích stanoví ve svém § 16 odst. 2 písm. f ), že je-li žádost o projednání určité zá- ležitosti v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce, podepsána nejméně 0,5 % občanů obce, musí být projednána na jejich zasedání nejpozději do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů. V takovém případě má oslovený orgán obce povinnost se danou záležitostí věcně zabývat a tudíž ji zařadit na program svého jednání.

Jednací řád zastupitelstva může upravit podrobnosti výkonu práva občana vyjádřit se k projednávané věci (§ 16 odst. 2 písm. c), ale samotné právo ze zákona existuje nezávisle na jednacím řádu.
Jednací řád může usměrnit výkon práva přiměřeně (např. způsob přihlašování, pořadí vystoupení, přiměřená délka příspěvku), ale nesmí jej zcela zamezit ani stanovit de facto nemožná omezení (např. extrémně krátký čas na vystoupení).
Předsedající může občanovi odejmout slovo, pokud hovoří mimo projednávaný bod nebo překročí časový limit; toto opatření je přípustné i bez výslovné úpravy v jednacím řádu.
Pokud jednací řád podrobnosti neupravuje, zastupitelstvo má povinnost umožnit občanovi vyjádřit se k jednotlivým bodům před přijetím rozhodnutí, přičemž případný časový limit lze stanovit ad hoc.

Jelikož zákon uvedenou možnost výslovně nezakazuje, lze takové svěření považovat za přípustné (doporučujeme však, aby příslušné pověření bylo dostatečně konkrétní a jednoznačné).
Možnost pověřit výkonem veřejných subjektivních práv jinou osobu neplatí obecně a je nutno u každého takového práva vždy zvažovat, zda svěření jeho výkonu jiné osobě právní řád připouští – tato nepřípustnost může vyplývat nejen z výslovného ustanovení zákona (např. v případě práv občana obce nebude možno „v zastoupení“ vykonávat práva podle § 16 odst. 2 písm. a/ a b/ zákona o obcích – srov. k tomu § 33 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb. a § 36 odst. 1 zákona č. 22/2004 Sb.), ale též ze samotné povahy konkrétního práva (např. některá veřejná subjektivní práva přičitatelná pouze konkrétním fyzickým osobám).

§ 16 odst. 2 písm. e) zákona o obcích dává občanovi právo nahlížet do rozpočtu, závěrečného účtu obce, usnesení a zápisů zastupitelstva, rady, výborů a komisí a pořizovat si z nich výpisy.
Toto právo nezakládá výslovný nárok na poskytnutí kopií, ale přístup k informacím je chráněn a může být realizován podle InfZ (zákon č. 106/1999 Sb.).
Pokud občan žádá kopii dokumentu, žádost se posuzuje podle InfZ, ale omezení práva na informace se neuplatní, pokud § 16 stanoví přímý přístup (např. usnesení rady).
Občan může pořizovat výpisy i digitálními prostředky; u zápisů rady je nutné zajistit ochranu práv a svobod jiných osob dle § 12 InfZ, protože zákon neumožňuje automaticky nahlížet do zápisů rady.
Judikatura (NSS 6 As 40/2004 – 62) potvrzuje, že neveřejnost rady neomezuje právo občana na informace.

§ 16 odst. 2 písm. f) zákona o obcích dává občanovi staršímu 18 let právo požadovat projednání záležitosti v samostatné působnosti rady nebo zastupitelstva. Pokud žádost podepíše nejméně 0,5 % občanů obce, musí být projednána do 60 dnů radou, resp. do 90 dnů zastupitelstvem. Zákon nestanoví přesný postup podání ani vyřízení, ale rozlišuje:

Způsob vyřízení žádosti občana podle § 16 odst. 2 písm. f) závisí na její povaze – prostá žádost nebo kvalifikovaná žádost (0,5 % občanů). V obou případech by měl být příslušný orgán (rada nebo zastupitelstvo) seznámen s požadavkem na nejbližším zasedání, ideálně zařazením do programu jako samostatný bod nebo v rámci souhrnu občanských podnětů, a to bez zbytečných průtahů. Rozdíl v postupu:

Zákon o obcích výslovně nestanoví, co se rozumí v daném kontextu „projednáním“. V každém případě by daná záležitost měla být součástí programu zasedání (buď jako samostatný bod nebo v rámci „souhrnného“ bodu vyhrazeného k projednávání podnětů a žádostí občanů);
jde-li o zasedání zastupitelstva obce, měla by při jejím projednání být otevřena diskuse a měla by být přítomným občanům obce dána možnost uplatnit své stanovisko k této projednávané věci podle § 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích. Bude záležet na povaze věci i na zvyklosti v dané obci, zda zastupitelstvo či rada obce k projednávané záležitosti přijme usnesení či nikoli
(pokud projednávaná záležitost nevyžaduje rozhodnutí, bývá někdy v praxi přijímáno usnesení o tom, že zastupitelstvo věc „vzalo na vědomí“). Zákon nestanoví, zda je třeba občana obce informovat o výsledku projednání jeho záležitosti (resp. o tom, zda jeho záležitost vůbec bude projednávána). Z hlediska požadavků dobré správy lze takové informování doporučit (např. dopisem starosty obce nebo zveřejněnou informací na úřední desce obecního úřadu, jde-li o kvalifikovanou žádost).
Informovat podatele však výslovnou zákonnou povinností není (záko- nu je učiněno zadost rozhodnutím o požadavku na projednání, případně samotným projedná- ním příslušným orgánem), a pokud se tak nestane, nelze v tomto postupu spatřovat porušení zákona (zápisy i usnesení ze zasedání zastupitelstva obce a usnesení rady obce jsou ostatně každému občanovi obce přístupné podle § 16 odst. 2 písm. e/ zákona o obcích a tedy každý občan obce se může se způsobem vyřízení svého požadavku seznámit).

Podle § 16 odst. 2 písm. g) zákona o obcích má občan obce, který dosáhl věku 18 let, právo podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty; orgány obce je vyřizují bezodkladně, nejdéle však do 60 dnů; jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů. Zákon však podrobněji nespecifikuje způsob, jímž má být návrh, podnět či připomínka „vyřízena“.
S ohledem na podstatu uvedeného práva je třeba „vyřízením“ podání v každém případě rozumět jeho věcné vyřízení, tzn., že příslušný orgán obce musí prověřit skutečnosti v něm uvedené a podle svého zjištění zaujmout k návrhu či podnětu stanovisko, případně rozhod- nout o realizaci adekvátních opatření nebo o tom, že taková opatření nejsou nutná. Z této povinnosti nicméně existují i určité výjimky – pokud byl totožný podnět či připomínka téhož občana obce již dříve vyřízen a nové podání neobsahuje žádné nové skutečnosti nebo půjde-li ze strany občana obce o zjevné zneužívání práva podle § 16 odst. 2 písm. g) zákona o obcích.
S ohledem na zásadu dobré správy (pojetí veřejné správy jako služby veřejnosti) je nutné za součást „vyřízení“ podání považovat i informování občana obce o způsobu, jakým bylo jeho podání věcně posouzeno a s jakými závěry (postačující přitom je, bude-li v zákonem stano- vené lhůtě informace odeslána). Pokud nelze podnět či návrh ve stanovené lhůtě vyřídit, resp. příslušné šetření podnětu uzavřít, je třeba, aby byl podatel v zákonem stanovené lhůtě o této skutečnosti informován.
Ačkoli to zákon o obcích na rozdíl od práva podle § 16 odst. 2 písm. f ) výslovně nestanoví, vztahuje se i toto ustanovení pouze na návrhy týkající se samostatné působnosti obce.

§ 16 odst. 2 písm. f) dává občanovi právo požadovat projednání záležitosti radou nebo zastupitelstvem; orgán může rozhodnout, zda ji projedná (s výjimkou kvalifikované žádosti, kdy musí projednat).
§ 16 odst. 2 písm. g) ukládá povinnost věcně vyřídit návrh, připomínku či podnět, což znamená jej posoudit a zaujmout stanovisko.
Rozlišující kritérium není obsah podání, ale orgán, vůči kterému je podání adresováno:

K porušení práva občana obce může dojít už tím, že požadavek na projednání určité záležitosti není příslušnému orgánu vůbec předložen, nebo tím, že v případě kvalifikované žádosti není daná záležitost projednána v zákonem stanovené lhůtě. Z hlediska zákona o obcích se v těchto případech nabízí možnost provedení kontroly výkonu samostatné působnosti podle § 129a zákona o obcích.
Pokud by k porušení práva došlo usnesením rady či zastupitelstva obce, bylo by možno uvažovat též o realizaci dozorových opatření podle § 124 zákona o obcích (i v tomto případě bude nutné zvažovat, zda pro uplatnění takových opatření bude splně- no i materiální hledisko, tedy zda dozorový zásah ze strany státu zcela nepochybně vyžaduje ochrana zákona – srov. čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR).
S přihlédnutím k existující judikatuře (zatím se soudy vyslovily pouze k uplatnění § 16 odst. 2 písm. c/ zákona o obcích – viz otázka č. 13) by se eventuálně i zde mohlo jednat o nezákonný zásah či nezákonnou nečinnost, jemuž se lze bránit žalobami podle § 79 a § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

Práva občanů podle § 16 zákona o obcích odpovídají povinnosti obce a jejích orgánů tato práva umožnit; jejich neumožnění by znamenalo porušení zákona.
Státní orgány nemohou zasahovat do výkonu samostatné působnosti obce; kontrolu dodržování zákona o obcích vykonává Ministerstvo vnitra (§ 129a).
Po kontrole má starosta nebo pověřený zástupce povinnost informovat zastupitelstvo o výsledcích, předložit návrh opatření nebo informovat o nápravě. Informace se vyvěšují na úřední desce nejméně 15 dnů, čímž se zajišťuje veřejnost a informovanost občanů.
Princip veřejnosti zasedání (§ 93 odst. 2): porušení by mohlo vést k neplatnosti usnesení nebo zásahu dozorových orgánů či soudů.
Soudní ochrana práv občanů: judikatura potvrzuje, že obce (resp. jejich jednací řády) nemohou omezovat právo občanů vyjadřovat se k projednávaným věcem ani k programu zasedání (příklady: rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem 2006 a 2007).
Politická odpovědnost: volení představitelé mohou být hodnoceni občany ve volbách; individuální porušení zákona ze strany funkcionáře může vést k odvolání zastupitelstvem nebo k postupu podle pracovněprávních předpisů (zákon o úřednících č. 312/2002 Sb.).

Ze zákona o obcích vyplývá oprávnění jiných osob než členů zastupitelstva obce vystou- pit na zasedání zastupitelstva. Podle tohoto zákona náleží uvedené právo členovi vlády nebo jím určenému zástupci, senátorovi, poslanci, nebo zástupci orgánů kraje (§ 93 odst. 3 zá- kona o obcích) a dále občanovi obce, který dosáhl věku 18 let (§ 16 odst. 2 písm. c/ zákona o obcích), fyzické osobě, která dosáhla věku 18 let a vlastní na území obce nemovitost (§ 16 odst. 3 zákona o obcích) a fyzické osobě, která dosáhla věku 18 let, je cizím státním občanem a je v obci hlášena k trvalému pobytu, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena (§ 17 zákona o obcích). Všechny uvedené osoby mají právní nárok (za stanovených podmínek), aby na zasedání zastupitelstva prezentovaly své stanovisko (osoby uvedené v § 16 a § 17 pouze k projednávaným věcem a za podmínek stano- vených jednacím řádem) a zastupitelstvo jim musí účinnou realizaci tohoto práva umožnit. Na zasedání zastupitelstva obce mohou pochopitelně vystoupit i jiné osoby (zasedání zastupitel- stva je veřejné a účastnit se jej proto může kdokoli), nicméně tyto osoby nemají na vystoupení právní nárok, a pokud jim zastupitelstvo přednést stanoviska k projednávaným věcem neu- možní, nejedná v rozporu se zákonem.